Zápisky psané pod lavicí

Někdy to vypadá, jako by se na člověka sneslo trápení celého světa. Kdyby Martina nebyla tak silná a statečná, mohlo by se stát, že už to prostě nevydrží. Po prázdninách vyměnila školu. Z krásného prostředí uprostřed města se museli vystěhovat do chudé a zapadlé ulice. Její otec byl výtvarník, který se stal podnikatelem a jak se to stává, zkrachoval. Přišli o všechno. Rodinu držela nad vodou matka, otec trávil čas po hospodách. Martina zůstala ve třídě sama. Nenašla kamaráda ani kamarádku. Bez přátel je život smutný.

Neměla nic, čím by se mohla mezi holkami chlubit. Vytvořila si svůj svět, který našla v malování. Kupodivu se spřátelila se školníkem a učitelem, kteří jí pomohli v jejím boji s alkoholem, kterému dokonale propadl její otec. I mezi dětmi nakonec našla kamaráda, který byl vyhlášený jako největší uličník na celé škole. Říkali mu Grázl. Vzájemně si pomáhali a všem dohromady se podařilo výtvarníka dostat na protialkoholní léčení. Vždycky se najde nějaké východisko, někdy stačí dobré slovo a vzájemné pochopení.