100 otázek a odpovědí Zákoník práce po novele; Reklama a propagace - Zákoník práce po novele; Reklama, propagace, reprezentace - Ladislav Jouza; Eva Dandová; Jana Drexlerová

Zákoník práce po novele

Dne 26. 6. 2020 byl publikován ve Sbírce zákonů zákon č. 285/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony. Tato novela je především tzv. implementační, neboť transponuje části směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018, kterou se mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Transpoziční lhůta je zde 30. 7. 2020. Cílem směrnice je předcházet importu „levnějších pracovních činností“ do jiného členského státu Evropských společenství, s cílem snížit vlastní náklady zaměstnáváním levnějších pracovních sil z jiného členského státu v rámci nadnárodního poskytování služeb. Podle čl. 2 směrnice se za vyslaného pracovníka (zaměstnance) považuje pracovník (zaměstnanec), který po omezenou dobu vykonává práci na území jiného členského státu, než ve kterém obvykle pracuje. Zákon č. 285/2020 Sb. nabyl účinnosti dne 30. 7. 2020, s výjimkou ustanovení týkajících se nové úpravy dovolené, které nabývají účinnosti 1. 1. 2021, neboť nárok na dovolenou je obecně vázán na kalendářní rok a nelze provádět změnu jeho zákonných podmínek v průběhu kalendářního roku

Reklama, propagace

V podnikatelské praxi se s výdaji na reklamu nebo dary setkáváme poměrně často. Ne vždy ale poplatníci správně určí daňovou účinnost těchto výdajů. Zatímco v případě darů se vždy jedná o nedaňový výdaj, reklama je výdajem daňovým. Co se týká posouzení daňové účinnosti výdajů na reklamu, tam je nutno vycházet z ustanovení § 24 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého – zjednodušeně řečeno – jsou daňové takové výdaje, které souvisí s dosažením zajištěním a udržením zdanitelných příjmů. Vzhledem k tomu, že reklama propaguje činnost podnikatele, souvislost mezi ní (resp. na ni vynaloženými výdaji) a zdanitelnými příjmy lze prokázat a tak se jedná o výdaje daňové. Lze tedy uzavřít a obecně konstatovat, že výdaje na reklamu jsou výdaji daňovými (základ daně snižují). Poplatník je pochopitelně povinen správci daně při případné daňové kontrole souvislost mezi reklamou a daňovou účinností souvisejícího výdaje prokázat.