1923 – Ivan Lefkovits

Praha před sto lety. Místo i čas počátku příběhu jsou přesně stanoveny. Brzy však vyjde najevo, že se před námi prolínají příběhy nejméně tři. Především přípravy oslav pátého výročí vzniku Československa za účasti politických, hospodářských a kulturních elit a jejich úvahy o budování státu. Souběžně s tím se rozvíjí velkorysý plán státního nákupu moderního francouzského umění, při němž dvě výrazné osobnosti - Vincenc Kramář a Alois Rašín - dokázaly využít příznivé souhry domácích i mezinárodních okolností. A zároveň dobrodružství dvou přátel, Jiřího Winklera a Pavla Rohana, hlavních, čistě literárních postav, neboť většina osob účinkujících v ději jsou lidé, kteří mají své skutečné historické předobrazy.
Téměř nenápadně a rozhodně nečekaně se však zcela realisticky budovaný děj v jednom okamžiku náhle zlomí do dimenze čehosi fantastického až nadpřirozeného.
Autor velmi zručně do struktury románu zakomponoval řadu témat vedlejších, která dobře doplňují plastické líčení života poválečných společností nejen v Československu, ale i v Rakousku a v Německu, ať už jsou to nelehké otázky národní identity a loajality k státu nebo pokroky a meze vědy od medicíny po fyziku a chemii. Kniha začíná dramatem prvního dokonaného politického atentátu v nové republice a končí příslibem probouzejících se citů jednoho z hrdinů k pozoruhodné mladé dámě z Vídně.
Za důkladně vypracovaným pozadím reálií jednotlivých kapitol lze vytušit systematické studium dobového tisku, zejména to byly Lidové noviny a Prager Tagblatt. Profesor Ivan Lefkovits, význačný československý a švýcarský imunolog, vydává svůj prozaický debut ve věku 86 roků.

Kniha obsahuje více než tři desítky reprodukcí obrazů a kreseb, které tvoří srdce státního nákupu francouzského moderního umění v roce 1923, a tedy též jádro sbírek Národní galerie v Praze.